O diverzifikaci se mluví už v investiční mateřské školce a rada, že se nemají dávat všechna vajíčka do jednoho košíku, snad již nemůže být srozumitelnější. Jenže řeči se vedou a pivo pije… No jo, ale co s tím?

Trhy a měny

Diverzifikovat lze totiž mnoha různými způsoby, a jaká aktiva máme vůbec zařadit? To je kapitola sama pro sebe, např. z hlediska regionálního rozložení portfolia najdeme jak skalní zastánce globálního rozložení na celý svět, tak (zejména nyní) hledisko měnového rizika, které vede na domácí trh, maximálně do eurozóny. Jiný přístup ukazuje fond QUANT, který má jen americké akcie a do korun hedžuje.

Běžné portfolio velikosti několika milionů korun se obtížně zajišťuje do koruny. Jde ovšem jistě o ještě původnější východisko – v jaké měně chce klient/investor vůbec uvažovat?

Jakou konzervativní složku

Standardní konstrukce počítá se dvěma základními třídami aktiv: akciemi a dluhopisy. Dluhopisový trh je však nyní nejen neperspektivní, ale širší pohled umožňuje do konzervativní složky zahrnout třeba i podíl zlata, případně nemovitostního fondu. Navíc jednou z důležitých složek je a vždy bude likvidita, tedy rychle dostupné zdroje, třeba i nějaké bankovní účty. Tuto roli ještě nedávno zastávaly fondy peněžního trhu, což ale v naší „bezúrokové“ současnosti postrádá smysl. Proč je cash tak důležitá? Aby bylo ve vhodný čas za co nakupovat!

Časování je mýtus

Řeči typu „levně kupovat a draho prodávat“ jsou sice hezké, ale zcela nereálné. Nikdo se netrefí! A kdo si myslí, že je výjimka, čeká jen na potvrzení, jak se přeceňuje. U profesionálů za pokus časování trhu dostane makléř okamžitého padáka.

Jak se přizpůsobovat situaci či dokonce sentimentu na trhu, vedou se vášnivé diskuse již staletí. Šel by sestrojit nějaký „adaptační automat“? Kdo si přečetl popis analytického backgroundu fondu QUANT od Pavla Kohouta, alespoň tuší, jak by to mělo být složité.

Jak prosté…

Přesto se nabízí poměrně primitivní, leč rozumný adaptační mechanismus, který vychází z logiky tržních pohybů i obecné zkušenosti. Navíc vlastně nepřipouští subjektivní vlivy nebo „nálady“ – tedy pokud je dodržován.

Nejlepší ale je, že působí jako „protijed“ proti nejrozšířenější chybě amatérského investování, tedy nákupům při vysokých cenách růstového trhu a naopak panických výprodejích při jeho poklesech. Přitom jde skutečně o velmi prosté: dodržení strategie.

Stačí vysvětlení?

V podstatě jde o prosté dodržování zvolené investiční strategie, jde tedy „jen“ o přizpůsobování portfolia zvolené strategii. Máme řekněme standardní vyvážený model 50:50 – co s ním uděláme? Budeme ho jen čas od času „hlídat“, tedy jakoby průběžně přepočítávat a přizpůsobovat v reálném ocenění.

Loni akciová složka zhodnotila o 20 %, tedy ocenění dynamické složky stouplo někam k 60% podílu. To je ale chyba! Měli jsme (musíme) část pozice prodat! Až akciový trh o 20 % spadne (někdy to přijde) – zase dokoupíme.

Vidíte ten vtip? Prodáváme za vyšší ceny růstového trhu, kdežto nakupujeme ve výprodejích! To je vše.