Jen málo lidé blížících se důchodovému věku si uvědomuje, že k nároku na důchod potřebuje dlouhou (a stále rostoucí) dobu pojištění. To velmi nepříjemně komplikuje situaci zejména tisícům OSVČ i ženám, které zůstaly delší dobu doma s dětmi.

Standardní doba pojištění potřebná pro nárok na starobní důchod se od roku 2010 postupně prodlužuje z původních 25 až na 35 let. Do této doby se započítává jak doba pojištění (získaná zpravidla z titulu zaměstnání či podnikání), tak i náhradní doby pojištění, jako např. péče o dítě do 4 let věku, doba péče o osoby závislé na pomoci jiné osoby, doba vojenské služby, evidence u úřadu práce, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně aj.

Při výpočtu starobního důchodu v roce 2018 se osobní vyměřovací základ u OSVČ počítá z ročních vyměřovacích základů za roky 1986 až 2017. K dosažení důchodového věku činí potřebná doba pojištění v letošním roce 34 let, od roku 2019 pak 35 let.

Kromě této základní podmínky potřebné doby pojištění stanoví zákon o důchodovém pojištění ještě další možnosti. Pro osoby, které dosáhly důchodového věku po roce 2014, platí, že jim nárok na důchod při dosažení důchodového věku vznikne i tehdy, pokud získali alespoň 30 let pojištění. Musí ale jít o dobu tzv. „čistého pojištění“, tedy skutečně odpracovanou dobu bez započítání náhradních dob.
Těm, kteří nesplní ani tuto podmínku, zákon o důchodovém pojištění dává další možnost dosáhnout nároku na starobní důchod. Je ale třeba, aby v průběhu života získali alespoň 20 let pojištění včetně náhradních dob nebo 15 let pojištění bez náhradních dob. Důchod však dostanou až o několik let později. Muži i ženy o 5 let později, než je zákonný důchodový věk muže stejného data narození.