Od 1. 10. 2018 přistoupila ČNB poprvé k regulaci příjmové stránky. Tento přístup vyvolal v zainteresovaných kruzích značný pohyb a  všeobecně se doufá, že bude následovat konstruktivní diskuse.

Experiment č.1 – DTI

Bonitu klienta i zadluženost klientů si každá banka zkoumá po svém. Existují na to celé metodiky a je to vždy závislé i na risk apetitu jednotlivých bank či stavebních spořitelen.

DTI je vlastně statický, ukazatel DSTI je závislý na sazbách a max. splatnosti. DTI a DSTI je vzájemně dost korelováno. Vyvolává to otázku, jestli bylo skutečně potřeba přijmout oba.

Experiment č.2 – DSTI

Tento parametr banky sledovaly i před regulací, ale pohyboval se okolo 60 %. Nyní je nařízeno max. 45 %. Logicky tedy lze čekat pokles úvěrů. Ale není zcela zřejmé, jak bychom měli definovat “income” (příjem). Je více možností, jak ho spočítat a mnoho okolností, které ovlivní jeho výši, pokud je zohledníme. Je oprávněné se domnívat, že bankovní trh funguje zdravě pouze v případě, pokud mají banky možnost posoudit tento faktor ve všech souvislostech.

Experiment č.3 – Vlastní zdroje

Dofinancování je nyní mimo hru. Nutné jsou vlastní zdroje. V poslední zprávě o finanční stabilitě byla ČNB spokojena s tím, jak banky dodržují LTV, maximální splatnost 30 let či jiná opatření tzv.makro-obezřetnostní, ale najednou je to, zdá se, jinak.

Je poměrně diskutabilní, pokud nutí například nezajištěné úvěry hledat nejen účel, což je i dnes povinnost, ale také zkoumat vlastně LTC (loan to cost) u účelu, aniž tuto nemovitost řeší jako zástavu. Tato situace může občas působit až absurdně.

Experiment č.4 – Výše věku při splatnosti

V některých aspektech je na ČNB patrný určitý názorový vývoj, který se ale v praxi příliš neodrazí v kontrolách, výkladech nařízení či vydávání rozhodnutí k nápravným opatření. A tato praxe může občas vést i k tomu, že bude některá z bank dokonce poškozena. Dobrým příkladem může být maximální věk klienta při splatnosti úvěru. Je téměř pravidlem, že většina hypotečních úvěrů je umořena přibližně v polovině své původní doby splatnosti. To znamená daleko před tím, než klient dosáhne hraničního věku. Navíc průměrný věk se postupně zvyšuje, stejně jako se posouvá hranice pro konec produktivního věku a participace na pracovním trhu. Je tedy skutečně nutné fixně určit věk odchodu do důchodu jako hraniční pro úvěry? Není nebezpečí, že to ochladí poptávku příliš a pro některé bankovní subjekty to bude doslova diskriminační?

Experiment č.5 – Víme, co je „income“

ČNB chce ochránit své pravomoci zákonem, což se minule nepovedlo vinou předčasných voleb. K novému zákonu ČNB vypracovala prováděcí vyhlášku, která při prvním návrhu nebyla. Tato vyhláška obsahuje různé detailní technikálie, které upravují třeba co jsou příjmy a co jsou výdaje.

Z risku opakovaně a veskrze oprávněně zní námitka, že celý přístup regulace není o principech, ale je výhradně o postupech. Možná by stačilo, kdyby ČNB řekla, že příjem musí být dostatečný, prokazatelný a udržitelný. Ale definovat explicitně vyhláškou, co pro ně je a není přijatelné, je velmi problematický postup. Navíc je reálné nebezpečí, že skutečně detailní úprava by musela zahrnout tolik variant, že bychom se bavili doslova o stozích dokumentů.

A je tu ještě jeden aspekt. Pokud bude skutečně vše upraveno vyhláškami a jejich výklady, které bude stačit dodržovat a aplikovat, budou ještě riskaři bank potřeba? A bude vůbec potřeba, aby na trhu bylo více bankovních subjektů, pokud budou nuceny postupovat rigidně stejně? Není právě ona ona různorodost a určitá subjektivita při posuzování některých kritérií jednotlivými bankami zárukou zdravě fungujícího bankovního trhu a finančního prostředí vůbec? Je zjevné, že se ČNB snaží chránit stabilitu trhu. Ale nesmí se při tom zapomenout na to, že přílišná stabilita může být synonymem pro smrt.