Žijeme v pozoruhodném světě. Někdy jakoby Matrix a Orwell v jednom, jindy zase jako Avatar. A bankovní svět jako by si také žil svoji vlastní alternativní realitu.

Upřímně, těžko lze hodnotit banky jako celek, v každé lze najít velice schopné lidi i opak, ale jisté shodné rysy jsou často více než zjevné.

Zkusme si tady takovou alegorii, a ať se najde ten, kdo to cítí podobně….

Na trhu si po krátkém pozorovnání všimneme, že banky se nám v podstatě dělí na dva druhy – PRAbanky a PAbanky

PRAbanky

Mnoho v Čechách působících bank má svou historii tak dlouhou a složitou, že si své kostlivce leckdy nese sebou. Někdy ani velké reformy nevedly k vyčištění všech nešvarů. A tak se občas děje, že pravá ruka neví, co dělá levá… Nutno uznat, že to se pravděpodobně děje v jisté míře v každé větší firmě nad určitý počet zaměstnanců.

Typická je jistá zatuchlost prostředí a také komplikované procesy. O některých prehistorických míněních na compliance ani nemluvě.

PAbanky

A pak zde máme PAbankovní směr. V  mnohém jde o inovátorské myšlení, proto určitě nezavrhuji tyto snahy o rozčeření hladiny PRAbankovního světa, na druhé straně to s sebou nese všemožná úskalí.

U PAbank je někdy koncepce velmi čitelná. Nicméně občas je podceněn faktor času a bývají nedotažené kontrolní mechanismy. Když spěcháte, kontroly jdou stranou. Nízkonákladovost pak někdy může být na úkor komfortu při čerpání úvěru, což je fakticky teprve završení hypotéky. Prostě investice do rozvoje IT jsou složité pro malé stejně jako pro velké banky, ač spíše v jiných parametrech investice.

Žvanky

Dalším trendem v bankovnictví jsou žvanky. Žvankovat totiž umí ledaskdo, morálka však stojí opodál. Neboli někdy se toho na bankách napovídá mnoho, ale pak skutek utek. Tento talent k žvankování je leckde v bankách u zaměstnanců dokonce cíleně pěstován a chválen. S heslem na rtech „Slibuj hodně, protože slibem nezarmoutíš.“

Žvankovitost lze také spatřit ve schovávání se za direktivy – neboli  „Za to nemohu já (banka), ale oni.“ To dokonce prorůstá do výkladů opatření ČNB, která jsou někdy vykládána i v přísnějším duchu, než to možná ČNB sama myslela. V tomto jsme ale v ČR také mistři, býti ještě papežtější než papež. Což někdy může být i díky vlivu mateřských bank v cizině, které však mají zkušenosti i samotné prostředí úvěrů jiné, takže zcela ospravedlnitelné to také není.

Za žvanky je tedy možné považovat ty proudy v bankách, které buď na jedné straně přehánějí direktivy a zodpovědnost si tak zjednodušují, nebo ty, které naopak mnoho naslibují a inovují, avšak v praxi jde více o slova než činy a svoje sliby pak často nedokáží naplnit.

Závěr

A chtělo by se zeptat – existují u nás banky, které nejsou ani PRAbanky ani PAbanky? Odpověď ponechám na laskavém čtenáři.

Co dodat závěrem? Snad že ve světě PRAbank a PAbank, kdy se ještě ledaskdo skrývá za žvanky, není snadné se zorientovat.

Služby poradce PRAbanky ani PAbanky zatím neumí nahradit, proto lze čekat, že zájem klientů se obrátí častěji na odborníka, zvláště při důležitých rozhodnutích. Protože poradce, který by žvankoval, by nejspíš brzy splakal nad výdělkem.