Bankovní Země-nezemě aneb iluze Bankovní pohádky

Žijeme v pozoruhodném světě. Někdy jakoby Matrix a Orwell v jednom, jindy zase jako Avatar. A bankovní svět jako by si také žil svoji vlastní alternativní realitu.

Upřímně, těžko lze hodnotit banky jako celek, v každé lze najít velice schopné lidi i opak, ale jisté shodné rysy jsou často více než zjevné.

Zkusme si tady takovou alegorii, a ať se najde ten, kdo to cítí podobně….

Na trhu si po krátkém pozorovnání všimneme, že banky se nám v podstatě dělí na dva druhy – PRAbanky a PAbanky

PRAbanky

Mnoho v Čechách působících bank má svou historii tak dlouhou a složitou, že si své kostlivce leckdy nese sebou. Někdy ani velké reformy nevedly k vyčištění všech nešvarů. A tak se občas děje, že pravá ruka neví, co dělá levá… Nutno uznat, že to se pravděpodobně děje v jisté míře v každé větší firmě nad určitý počet zaměstnanců.

Typická je jistá zatuchlost prostředí a také komplikované procesy. O některých prehistorických míněních na compliance ani nemluvě.

PAbanky

A pak zde máme PAbankovní směr. V  mnohém jde o inovátorské myšlení, proto určitě nezavrhuji tyto snahy o rozčeření hladiny PRAbankovního světa, na druhé straně to s sebou nese všemožná úskalí.

U PAbank je někdy koncepce velmi čitelná. Nicméně občas je podceněn faktor času a bývají nedotažené kontrolní mechanismy. Když spěcháte, kontroly jdou stranou. Nízkonákladovost pak někdy může být na úkor komfortu při čerpání úvěru, což je fakticky teprve završení hypotéky. Prostě investice do rozvoje IT jsou složité pro malé stejně jako pro velké banky, ač spíše v jiných parametrech investice.

Žvanky

Dalším trendem v bankovnictví jsou žvanky. Žvankovat totiž umí ledaskdo, morálka však stojí opodál. Neboli někdy se toho na bankách napovídá mnoho, ale pak skutek utek. Tento talent k žvankování je leckde v bankách u zaměstnanců dokonce cíleně pěstován a chválen. S heslem na rtech „Slibuj hodně, protože slibem nezarmoutíš.“

Žvankovitost lze také spatřit ve schovávání se za direktivy – neboli  „Za to nemohu já (banka), ale oni.“ To dokonce prorůstá do výkladů opatření ČNB, která jsou někdy vykládána i v přísnějším duchu, než to možná ČNB sama myslela. V tomto jsme ale v ČR také mistři, býti ještě papežtější než papež. Což někdy může být i díky vlivu mateřských bank v cizině, které však mají zkušenosti i samotné prostředí úvěrů jiné, takže zcela ospravedlnitelné to také není.

Za žvanky je tedy možné považovat ty proudy v bankách, které buď na jedné straně přehánějí direktivy a zodpovědnost si tak zjednodušují, nebo ty, které naopak mnoho naslibují a inovují, avšak v praxi jde více o slova než činy a svoje sliby pak často nedokáží naplnit.

Závěr

A chtělo by se zeptat – existují u nás banky, které nejsou ani PRAbanky ani PAbanky? Odpověď ponechám na laskavém čtenáři.

Co dodat závěrem? Snad že ve světě PRAbank a PAbank, kdy se ještě ledaskdo skrývá za žvanky, není snadné se zorientovat. A právě toto zmatení jazyků nás může často oslepit a rozostřit naše vnímání dobra a zla. Zdá se skoro evidentní, že ani jeden typ banky nebude v boji proti temným silám na straně klienta. Protože v pohádkách pro dospělé to přece vždy bývá bankéř, který se přátelí s nejnebezpečnějšími draky. Jenomže co když právě kvůli těmto stereotypům (které clona, již žvanky vytvářejí, ještě podporuje) nevidíme až tak jasně, jak bychom potřebovali? Nejsou PRA i PA banky spíše neobratnými pomocníky, kteří často uvíznou ve dvojích kleštích místních regulací a nároků mateřských bank, ale i tak se alespoň trochu snaží? Zatímco třeba velmi proklientsky vnímané pojišťovny si v tichosti mnou ruce a jen si občas přihřejí polívčičku. V bankovních pohádkách není pro klienta snadné odhalit na první dobrou, kdo hájí jaké barvy. A proto se mu často hodí rádce…

Služby poradce PRAbanky ani PAbanky zatím neumí nahradit, proto lze čekat, že zájem klientů se obrátí častěji na odborníka, zvláště při důležitých rozhodnutích. Protože poradce, který by žvankoval, by nejspíš brzy splakal nad výdělkem.